12.2 | 19:00 | JIŘÍ ZAVŘEL: Tři kola a jedna cesta (vernisáž)

Krása morálního aktu závisí na kráse jeho vyjádření. Říci, že je něco krásné, znamená, že to také krásné bude. Zbývá jediné, dokázat to. Tento úkol na sebe berou představy, spojující nás s velkolepostí fyzického světa. Každý akt je krásný, dokáže-li vyprovokovat a odhalit v našem hrdle píseň. (Jean Genet)

Autor inspirovaný tímto citátem se pokouší na vystavených obrazech vyprovokavat v divákovi pocit krásy. Triviální, pravěka touha malířů, která se však v jeho pojetí stává aktuální, ve smyslu, že dnes při mediální masáži a individuálním rozčleňením každého jednotlivce je velice obtížné říci co je platně krásné. Volí jednoduché naměty Sicilských trojkolek (la Lapa), které bezpochyby zpodobňují tuto lidskou touhu vytvořit, někdy až kýčovytým způsobem, obdivuhodné věci, které jsou dávany na obdiv kolemjdoucím. Pokud bychom sáhly do historie, je zřejmé, že na dopravní prostředky byla a je dávána jistá důležitost, bohatá zdobnost, osobní heraldika, symboly postavení majitele, někdy obsahují i celé příběhy jeho rodu. Tyto vyobrazení nemusí být krásné, majitel vám však vždy bude tvrdit, že krásné jsou a bude na ně patřičně hrdý. Přeneseně, to můžeme pochopit, že právě tato Lapa symbolizuje můj původ, moje nejvlastnější touhy a hrdost, neseme si jí, či ona nás veze po celý život, a jen s obtížemi dokážeme jet-jít bez ní (být bez původu, bez domova na cestách), proto je člověku vlastní na jeho lapě-káře vyobrazovat jeho původ, postavení v co nejhonosnější podobě, či zobrazovat na ní cestu samotnou.
Metaforicky: Lapa nemusí být jen dopravní prostředek. Co je tedy krásné pro mě, na mé Lapě, nemusí být krásné pro tebe, je však velice etické a důležité naučit se neříkat, že cizí Lapa je ošklivá, či celou Lapu jinému sebrat, protože tím urážíš a bereš mě i celý můj původ a moje vnitřní bohatství...